Pepř

    Pepř jsou bobulky popínavé křovité rostliny pepřovníku. Jsou dva druhy pepře, a to: pepř černý a bílý. Oba druhy se k nám dovážejí.

    Pepř černý má vůni i chuť velmi ostrou až palčivou. Jsou to černé bobulky, které se trhají před uzráním a suší na slunci. Usušený pepř je šedivěčerný, poněkud scvrklý. Je-li dobré jakosti, padne ve vodě ke dnu.

Pepře černého používáme hlavně při vaření, dušení, pečení, a to pokud možno rozdrceného. Rozemletím snadno vyprchá silice, tj. kořenitá vůně, a zůstává jen ostrá, palčivá chuť. Vcelku se přidává do různých marinád, k nakládání okurek apod.

    Pepř bílý tak nepálí a má chuť daleko jemnější než pepř černý. Sbírá se v době úplné zralosti. Vyzrálé bobule mají červenou barvu. Patřičným zpracováním se zbavují zevních oplodních vrstev (oloupají se) a pak se suší, a bělí se na slunci. Tím se dosáhne zabarvení bělavěšedivého a plného, kulatého tvaru.

Pepře bílého, a to mletého, používáme při úpravě majonéz, omáček, salátů, paštik, pěn apod. V každém případě kořeňme pepřem šetrně, neboť ve větším množství zdraví neprospívá.

    Pepř cayennský má chuť velmi ostrou. Prášek se podobá mleté paprice, je však světlejšího, spíše žlutočerveného zabarvení. Je to křovitá, drobnoplodá rostlina, odrůda paprik, rostoucí v tropech. Plody jsou podlouhlé, štíhle tenkostěnné (nejvíce 3 cm dlouhé), při dozrávání žluté i červené, palčivé, ostré chuti. Nakládají se do octa, přidávají se k zelenině nakládané v octě a sušené se rozemelou na prášek, zvaný „kajenský“ pepř. Tento pepř se přidává jen v nepatrném množství. Používá se ho hlavně při úpravě mas, ryb, omáček a paštik.