Ústřice

Tak jako slávky mají i ústřice tělíčko uložené mezi dvěma lasturami. K silnější lasturce je tělíčko přirostlé a lasturka slabší, plošší, tvoří pohyblivou příklopku.

      Do vnitrozemí se dovážejí většinou v sudech, těsně na sebe narovnané tak, aby se nemohly samy předčasně otevřít.    

      Ústřic je několik druhů: Nejlepší evropské ústřice jsou francouzské, zvané „Native“. Ústřice se sbírají na mořském pobřeží po odlivu a v hlubších vodách se loví ústřicovými sítěmi. Vydrží na živu nejméně 14 dnů, jsou-li uskladněny při teplotě plus 8 – 10 °C.   

Příprava ústřic

      Jísti se mohou jen ústřice s pevně uzavřenými lasturami. Ústřice z pootevřených nebo dokonce otevřených lastur jsou prudce jedovaté. Ústřice se jedí nejčastěji syrové, řidčeji upravované. Před podáváním je musíme přechovávat zahrabané v ledu, zatěžkané prknem a kamenem, aby se nemohly samy otevřít. Lastury ústřic nejdříve ve studené vodě kartáčem dobře odrhneme, abychom je zbavili písku a teprve před samým podáváním je rozevřeme na užší straně ústřicovým nožem. Při tom hlavně dbáme, abychom nůž přidržovali k hořejší lasturce, neboť tím zabráníme poškození ústřicového tělíčka. Dostanou-li se i při opatrném otvírání ústřic úlomky lastur do tělíčka, odstraníme je nejlépe štětečkem namočeným ve slané vodě. Menší, tj. vrchní lasturu odstraníme, odstřihneme ústřicový vous a větší lasturu s obsahem masa a ústřicové šťávy položíme na mísu a obložíme ledem. Jen dobře vychlazené ústřice jsou nejchutnější. Při otvírání ústřic hlavně dbejme, aby z nich nevytekla ústřicová voda (šťáva).  

    Vařit se však ústřice nikdy nesmějí, neboť ztvrdnou a jsou pak nepoživatelné. Jen pro zvláštní druh přípravy ústřice spařujeme. Maso z ústřic povzbuzuje chuť k jídlu; je tedy vhodným předkrmem. Je lehce stravitelné a výživné.